Komedie (po kliknutí na titul se otevře celý scénář)

Žánr: bláznivý vaudeville
Obsazení: 8 mužů, 7 žen a malý dámský kompars (není nutný)

Děj bláznivého vaudevillu je zasazen do konce dvacátých let minulého století. Autor scénáře uvádí: „Vůně dvacátých let, foxtrot, zajímavá a výrazná móda, art deco a komikové němého filmu, ale i scénáře českých operetek, ve kterých se bláznivé fantazii nekladly překážky, to vše bylo inspirací pro napsání Babičky v trenkách.“
Již sám název komedie napovídá, že je ve výstavbě bláznivého děje použito starého a osvědčeného prvku pro polechtání bránice, tedy převleku muže za ženu. Tento staletími osvědčený princip komediálnosti v průběhu děje košatí. V jednom okamžiku se na jevišti střetnou dokonce čtyři muži, které donutí vzniklá situace k nucenému převleku za ženy. Naopak jedna z hlavních ženských postav použije pro vyřešení vzniklých situací mužského převleku. Vše se odehrává na pozadí téměř detektivní zápletky, do které se zaplete mnoho svérázných postav a postaviček.
Hudba inspirovaná foxtrotem, valčíkem a melodikou starých kupletů dodává ději komedie, která se odehraje během jediného aprílového dne, kolorit zvoleného žánru – tedy vaudevillu. Babička v trenkách nabízí skvělý prostor pro herecké „zařádit si“. Je vhodná nejenom pro profesionální scény, ale i pro vyspělejší ochotnické soubory.

5 mužů a 4ženy (variabilní)

Autor scénáře dospíval v šedesátých létech, a tak není divu, že se k největšímu hudebnímu fenoménu šedesátek vrací s pietou a nadšením. „Chcete-li se o šedesátých létech něco dozvědět, pusťte si Beatles, tam to všechno je!“ Tato citace vyjadřuje přesně i záměr a cestu scénáře, kterou lze také označit jako encyklopedické heslo. Divák se dozví nebo si z láskou zavzpomíná nejenom na skvělé písně Beatles, které doslova hýbaly celým světem, ale i na módu, dobová fakta a třeba i na náhodné spojení fenoménu Beatles s převratnou snahou lidstva létat do kosmu.
„Beatles vylétly s Gagarinem a přistáli s Neilem Armstrongem na Měsíci“ v roce 1969.
Tento komorní muzikál, doplňovaný dobovými reáliemi je pro diváka výsostně atraktivní i zábavný. Samozřejmě stojí na muzikantských, pěveckých i pohybových schopnostech aktérů.

Karel Poláček, Vlastimil Peška

Klukovská komedie z maloměsta a začátku 20.století.

Žánr: komedie
Obsazení: 10 mužů, 6 žen, 2 epizodní role

Představovat veleznámý Poláčkův humoristický román o partě pěti kluků, kteří provádějí dospělým i sami sobě nejrůznější skopičiny, by zajisté bylo nošením dříví do lesa. Peškova dramatizace klasické humoristické předlohy nabízí celou řadu známých příhod Péti Bajzy a jeho kamarádů, Edy Kemlinka, Čendy Jirsáka, Antonína Bejvala a Josefa Zilvara z chudobince.
A tak se s partou kluků vypravíme nejenom do školy, ale také do krámů pana Bajzy a cukráře Svobody, na dvorek, kde Péťa Bajza a Evička Svobodová sehrají veleskvělou komedii o Nezvedené princezně, která nechtěla pít kávu se Sokolem. Parta pěti kluků se vypraví do biografu a utká se s odvěkými nepřáteli, zlořečenými Habrováky. Ze známých figurek Poláčkova románu nechybí v Peškově dramatizaci ani tatínek a maminka Bajzovi a jejich služebná Kristýna, zvaná Rampepurda, také pan Fajst, pověstný úředník na penzi, který stále peskuje školní mládež, lakotný strýček Vařeka a šťouravá tetička Vařeková.
Dramatizace je datována roky 1913 a 1914 a na pozadí humorných příběhů je cítit blížící se válka. Toto téma je však pouhou připomínkou doby, ve které se odehrávají příběhy Karla Poláčka. I hudební dramaturgie této komedie se důsledně přidržuje výše uvedenými daty a téměř všechny předválečné hity, ze kterých je snad nejznámější pochod Colonel bogey (1913), který proslul především díky slavnému filmu Most přes řeku Kwai, ve kterém je použit jako ústřední melodie. Výjimkou je pouze citace z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany. Všechny písně skvělým způsobem otextoval dvorní spolupracovník Vlastimila Pešky, textař Jaroslav Wykrent.

Žánr: historická komedie o 9 obrazech
Obsazení: 9 mužů, 6 žen (variabilní)

Tuto rozvernou komedii o marném dobývání Brna švédskými vojsky za třicetileté války napsal Vlastimil Peška na žádost švédského lidového spisovatele Hanse Eriksona. Hra vtipně glosuje starý a stále přežívající nešvar, kterým je překrucování dějinných faktů. Vše se odehrává na pozadí jednoduché, avšak nosné dějové linky vystavěné na motivu známé brněnské pověsti o předčasném zazvonění poledne na brněnském Petrově, díky kterému Švédové ukončili bitvu a Brno tak nebylo dobyto.
Komedie může být obsazena libovolným počtem herců, kteří si mohou skvěle zařádit asi ve čtyřiceti menších i větších rolích (nejmenší doporučený počet herců je dvanáct). Perličkou komedie je vtipné, avšak srozumitelné použití osmi evropských jazyků - od angličtiny až po maďarštinu.
Obsazení je variabilní, autor však doporučuje hrát minimálně se dvanácti herci, přičemž každý herec si zahraje dvě i více rolí.

Obsazení: 5 mužů, 6 žen

Téměř muzikálové zpracování známého příběhu o krásné Carmen, kterou sice mnozí milují, ale ona nadevše miluje svobodu a nezávislost. Najdeme zde i osudnou, sebezničující lásku Josého, nechybí ani "smělý toreador" Escamillo. Kromě toho je tahle inscenace o vztazích mezi muži a ženami - a celkem logicky se dospívá k poznání, že se jedni bez druhých neobejdou.

Obsazení: 12 mužů, 7 žen (Lze obsadit větším počtem herců.)

Nespokojenost českého člověka je pověstná. Názor, že všude jinde padají pečení holubi přímo do „úst“, je pro nás tak nějak typický a zakořeněný. Stejně tak jako prozření, že všude je dobře, ale doma nejlépe. O tom všem napsal kdysi náš klasik J.K.Tyl několik her – nejznámější je Strakonický dudák. Podobný námět má ale i jeho Lesní panna aneb Cesta do Ameriky a jiná, téměř neznámá, fantastická fraška s názvem Středem země do Afriky. Vlastimil Peška napsal na motivy těchto dvou her třetí – zcela originální komedii. I v ní je na začátku touha vymanit se z těsných poměrů, vyrazit do světa, získat majetek a tím i lásku – i v ní je putování a plahočení se za falešnou „fata morgánou“ štěstí a blaženství. A je zde také nezbytný návrat a zjištění, že doma je doma, a že radost a štěstí je zadarmo. Ať žijí zlaté české ruce i zlaté české srdce … V komedii, v níž její hrdinové putují do Nového světa kuriosním způsobem (nejenom lodí, ale i prokopáním se zeměkoulí na opačnou stranu – artéskou studnou) zažijí neskutečná dobrodružství. Je tu i spoustu písniček a nepřeberně legračních situací, tak jak můžeme očekávat od autora, hudebního skladatele a režiséra v jedné osobě – Vlastimila Pešky.

Obsazení: 7 mužů, 6 žen (Může být obsazeno větším počtem herců.)

Cvokstory je hra, která vznikla pod dojmem blížícího se konce 20.století. Snaží se zachytit, v dravé karikaturní zkratce, převratné události tohoto století, které reflektuje prostřednictvím života jedné zcela průměrné a značně rozvětvené rodiny. Formou hudebně-dramatické koláže situací z dějin 20.století je nahlíženo na klíčové historické události. Autoři tak činí s dramatickou licencí, humorem, ironickým nadhledem a bez mentorování. Divák se dostane k historickým faktům jakoby „oklikou“ přes prvky humorné, satirické a zábavné. Jednotlivé postavy hry rodiny Storokých připomínají některé autentické postavy politického, či společenského světa. Hru doplňují písňové texty Jaroslava Wykrenta, které jsou reflexí pocitů člověka střední a mladší generace. Hra je také specifická i ve své hudební složce. Zachycuje vývoj populární hudby XX.století.

J.Swift a V.Peška

Žánr: komedie
Obsazení: 1 herec, 7 loutkoherců a 5 loutkohereček

Kdo by neznal proslulé Swiftovy příběhy o dobrodružných cestách Lemuela Gullivera, které byly napsány jako parodie na dobrodružné příběhy z cest, ale především jako satira lidské společnosti 18.století, která si obzvlášť brala na mušku život dvora anglického krále Jiřího I. Po téměř tři sta létech nám satira na dvorské poměry neříká zhola nic. Zůstal však skvělý, fantaskní, téměř pohádkový příběh, který znovu a znovu oslovuje nové generace svým nevšedním humorem.
Peškova dramatizace Gulliverových příběhů je samozřejmě určena pro živého herce, kterému sekunduje celá plejáda maňáskových postav. Jde v pravdě o velké loutkářské plátno, které může zaujmout svojí nevšedností nejenom profesionální loutkáře.

Žánr:groteska
Obsazení: 4 muži, 4 ženy, 5 hudebníků (malá dechovka nebo bubeníci)

Nejvýstižnějším označením pro komedii Hnízdečko a šunkofleky aneb Nepravdivě pravdivá opereta by byla zajisté groteska. Vždyť již samotná úvodní zápletka je groteskou, která je postavena na nepravděpodobnosti, že se téhož dne bezhlavě ožení dva kamarádi. Mladý avantgardní herec Viktor Kadraba zvaný Káďa a začínající hudební skladatel Gustav Sosnar zvaný Čolek si do svého pronajatého sklepního bytu třetí kategorie, takzvaného „hnízdečka“, přivedou své novomanželky aniž by jeden, či druhý z kamarádů o záměru svého druha měl tušení. To přinese samozřejmě mnoho nedorozumění a prvních novomanželských sporů.
Jednopokojový byt je navíc doslova průchozím místem dalších postav, které novomanželským párům nedopřejí soukromí. Do prádelny, která sousedí se sklepním bytem, každou chvíli prochází paní Jolanda, domovnice cikánského původu. Soužití novomanželů také „zpříjemňuje“ instalatér Jíra, který zavádí do domu nové odpady. Každý den navštíví své kamarády Maťo Kočkodan neuznaný básník začátku 21.století a jeho kamarádka avantgardní herečka Žofie Kalousová. Ti společně chystají umělecký projekt, který se má stát největším uměleckým počinem roku. Vrcholem „pravého soukromí“ je, že sklepním bytem začne procházet i dechová kapela. Zoufalá situace mladých párů je nakonec vyřešena překvapivým způsobem, který lze přirovnat jen a jen k happyendu z operety.
Hnízdečko je komedie o začínajících umělcích, kteří nemají prostředky na slušnější bydlení. Ostatně nejde o jev zcela nový. Začínající umělci vždy měli, mají a zdá se, že i budou mít své začátky velmi nelehké. Jde tedy o komedii výsostně aktuální pro dnešní den i pro zítřek.Autor přiznává, že jde z části o autobiografickou vzpomínku na jeho umělecké začátky a bydlení ve sklepním bytě, který ve hře popisuje. Nicméně si v groteskní nadsázce především střílí z dnešních začínajících umělců i jejich starších kolegů, rádoby umělců, kteří se zaštiťují vysokými uměleckými ambicemi při ztvárňování tzv. „projektů“, za kterými se obvykle skrývá značné neumětelství povyšované na excelentní umění. Projekt podobného ražení nese v komedii název: Šunkofleky.

Obsazení: 4 muži, 3 ženy

Půvabná vánoční hra, v které se nejen hraje, ale i zpívá a koleduje, je inspirována lidovými vánočními hrami z Moravy a vyprávěním autorovy babičky. Její kouzlo spočívá, mimo jiné, v autentickém brněnském nářečí, v kterém hovoří starší brněnská populace dodnes. (Pozor! Nejde o tzv. brněnský hantec, ale nářečí, které je velmi podobné řeči Hanáků.) Je samozřejmé, že v příběhu o narození Ježíška nechybějí typické postavy, bez kterých si lidové vánoční hry nedokážeme představit. Tedy pastýřové, anděl, Herodes, tří králové, čert, žid a policajt. Hra je opatřena vánočními koledami a hudbou autora scénáře. Autor schvaluje inscenátorům přepis komedie do jiného nářečí, či do spisovné češtiny.

Obsazení: 7 žen a 3 muži (Mužů může být obsazeno více.)

Na konci 19.století založil v Německu, jistý Magnus Hirschfeld, urning organizaci, která bojovala za práva homosexuálů a jeho myšlenky se šířili po celé Evropě. To bylo trnem v oku Rakousko-uherským politikům, kteří si odhlasovali zákon proti urning pod§129 zločin zakázaného smilstva.Podle tohoto zákona se stala homosexualita trestná i pro její schvalovatele.
Na začátku roku 1903 přišel lesbický pár Anny a Marin se smělým nápadem, že se bude Marin vydávat za muže a požádají si o legální svazek zpečetěný svatebním obřadem v křesťanském kostele. To se také uskutečnilo, ovšem s neblahým koncem. Všichni účastníci svatby, především ženy, byly zatčeny a uvězněny v opavské věznici, kde se zrodil nápad na založení taneční skupiny Chocholy a její neuvěřitelné cesty Evropou až po tragický konec v Rakouských Alpách.
Peškovy „Chocholy“ jsou nevšední jak svým příběhem, ale i nabídkou řady zajímavých ženských rolí, kterých je v divadelní literatuře spíš poskrovnu. Spojení činoherních, pěveckých a tanečních dovedností protagonistek příběhu nabízí prostor pro nevšední komiku, která by se měla spolehlivě přenést do diváckých řad.

Žánr: hudební komedie
Obsazení: 7 mužů, 5 žen

„Děje se v dobách dávných, kdy na světě ještě vůbec nic nebylo“ – uvádí autor v poznámce ke scénáři. Východiskem k této inscenaci se stala kniha Genesis - a jak známo, název knihy zároveň označuje její obsah: vypráví o vzniku světa a o počátcích lidstva. Mýtus o stvoření světa, o stvoření prvního člověka (Adama i jeho ženy Evy) a o jejich vyhnání z ráje, je převeden do rozverné a humorné roviny. (Ostatně jak bývá dobrým zvykem v Peškových komediích.)
Na základě biblické dějepravy vznikl svérázně pojatý scénář, jehož ústřední postavou je vtipný, dobrácký a usměvavý Pán Bůh. Na jeho tvorbě vesmíru, nebe, země, vod, či rostlin, zvířat – a nakonec i člověka – se spolupodílí celá suita Andělů. Protože pracují často metodou „pokus – omyl“, ocitají se nezřídka v humorných situacích, zvlášť když i v tomto společenství působí velmi aktivní skupina rebelů – „padlých andělů“, tedy pekelníků v čele s Luciperem. Nicméně božský záměr je nakonec splněn a stvoření dokonáno.
Zbývá dodat, že spolu s humorným nadhledem a vtipem je dalším výrazným prvkem scénáře hudební a písňová složka, která je inspirována melodikou černošských spirituálů a gospelů. Spoluautorem Vlastimila Pešky je renomovaný textař Jaroslav Wykrent.

Žánr: korupční crazy komedie se zpěvy i baletem
Obsazení: 8 mužů, 6 žen (lze obsadit větším počtem herců a hereček)

Námět komedie čerpá z odkazu A.N.Ostrovského a z dění na současné politické scéně. Děj bláznivé komedie o činech dvou významných politiků a jejich životních peripetiích se odehrává ve čtyřech stěnách nevábného ústavního pokoje. Politikové jsou již vetší staříci a ve svých vzpomínkách a snech si přehrávají svůj v pravdě pestrý život. Jejich vzpomínky ožívají, prostupují a zase mizí stěnami ústavního pokoje. Vše se odehrává z pohledu roku 2045.      Jde o neotřelý pohled na stále hojně kvetoucí korupci a tunelaření ve formě bláznivé komedie z pera zkušeného autora. Tato komedie nabízí nejenom překvapivé dějové zvraty, ale především divadelní večer smíchu, dobré pohody a možná i trochu zamyšlení nad neomalenou chamtivostí, která vede až k lidskému hyenismu.     Komedie vznikla na objednávku Horáckého divadla v Jihlavě.

Žánr: Komedie
Obsazení: 7 mužů, 7 žen (lze hrát i s menším počtem herců)

Veleznámá komedie L. Holberga "Jeppe z Vršku" byla pouze inspiračním zdrojem pro vznik zcela nové hry Vlastimila Pešky, která má ve svém podtitulu označení "hořká komedie". Jsme svědky příběhu, jehož hrdinou je učitel hudby přezdívaný Jeppe a spolu s ním jeho manželka, dcerka, spolupracovníci a přátelé. Prostřednictvím „divadla na divadle“ se stáváme účastníky klíčových situací jeho života, které jsou někdy směšné a jindy trpké - tak, jak to ostatně v životě bývá. Komedie  nabízí skvělou příležitost pro doslova herecký koncert hlavního hrdiny. Není nezajímavé, že autor napsal tuto komedii sám sobě „na tělo“ k vlastnímu životnímu jubileu.

Obsazení: 5 mužů, 3 ženy a pan varhaník (možné obasadit i větším počtem herců)

Jde o přepis Peškovy vánoční hry „Husovické Betlém“ do Valašského nářečí, který si u autora objednalo Městské divadlo ve Zlíně. Všechny půvaby vánoční hry, ve které se nejen hraje, ale i zpívá a koleduje, jsou i v této verzi bezezbytku zachovány. Tentokrát však v půvabném Valašském nářečí. Je samozřejmé, že v příběhu o narození Ježíška nechybějí typické postavy, bez kterých si lidové vánoční hry nedokážeme představit. Tedy pastýřové, anděl, Herodes, tří králové, čert, žid a policajt.

Jaromír Nohavica, Vlastimil Peška

Obsazení: variabilní např.:8+4 s předpokladem pěveckých a muzikantských dispozic.

O Jarkovi Nohavicovi, se téměř neví, že má ve své tvorbě i několik vtipných krátkých divadelních her (spíš výstupů). Díky nápadu autora scénáře (V. Peška) byly tyto hry a skeče dramatizovány a zařazeny do logického celku kabaretní formy a doplněny řadou populárních Jarkových písní. Celý Kabaret Nohavica je nabídkou pro hudebně fundovaná divadla, která uvedením tohoto titulu své diváky nenechají chladnými.

2 muži + 1 žena ve věku nad 60 roků.
komorní komedie pro tři herce pokročilého věku

Již více jak sto roků je na českých jevištích hojně uváděno drama bratří Mrštíků Maryša. Vlastimil Peška se na toto téma podíval z jiného úhlu. Vyšel z faktu, že Vávra, kterého v dramatu otrávila jeho žena Maryša, se ve skutečnosti jmenoval Felix Turek a s Maryšou strávil 40 roků společného života a na vraždě otráveným kafem nebyla ani kapka pravdy. Proslulé drama jim však, díky lidské závisti a zlobě, doslova otravovalo život až do jejich odchodu na věčnost. S tímto tématem pracuje autor s velkou volností a humorným nadhledem. Snaží se odhalit pravdu o útrpném životě rádoby celebrit své doby.
Po mnoha létech přijíždí již značně zestárlé manžele Turkovi navštívit dávný přítel Francek, se kterým mají snahu si svůj divný osud, za který vůbec nemohou, marně vysvětlit. K celoživotnímu traumatu se v řádné nadsázce připojují stařecké reálie, které přinášejí celou řadu komických situací. Jde o skvělou hereckou příležitost pro tři herce pokročilejšího věku.

Žánr: třeskutá fraška
Obsazení: 7 mužů, 7 žen

Peškova transkripce komedií J.B. Molièra v komedii zbrusu novou přináší pro herce výsostně komediální příležitosti. Autor pracoval naprosto volným způsobem se dvěma méně známými komediemi, s Pánem z Prasákova a s Doktorem proti své vůli, ze kterých využívá pouze některé scény. Kostru příběhu pak rozvádí a přidává mnohé situace, které však působí doslova „Molièrovsky“, možná by se hodilo říci i „Molièrovsko-Peškovsky“. Děj, který se točí kolem červených kalhot konšele Doubka, záletné ženy druhého konšele Borovánka, po svatbě toužící Lucindy a šišlavého ševce Kokrhele, jenž se z donucení vydává za doktora, je věru košatý a právem ho lze označit za třeskutou frašku, která však nepostrádá míru dobrého vkusu. Komedie, kterou lze označit za kvalitní lidové divadlo, je určena nejen profesionálním scénám, ale i ochotnickým souborům.

Žánr: groteska
Obsazení: 5 mužů, 4 ženy

Kdo by neznal siláka Pepka námořníka, který se proslavil svalnatými pažemi, dýmkou a láskou ke špenátu a své vyvolené Olivii. Pepek se poprvé objevil v roce 1929 jako jedna z postav populárních komiksů v newyorském listě Evening Journal. Hrdina, jehož „energetickou bombou“ se stal pověstný špenát se postupně začal objevovat i v kreslených filmech, kde sváděl nelítostné boje, nejen o přízeň své milované Olivie. Největší podíl na Pepkově „věčné slávě“ mělo studio Maxe Fleischera, které začalo ve třicátých letech dvacátého století točit kreslené grotesky s Pepkem v hlavní roli.
Scénář Vlastimila Pešky je zároveň jakýmsi „encyklopedickým heslem začátku 30.let  minulého století“ – prezentuje v dobových souvislostech „jak to všechno začalo, kdo je kdo, co se stalo a jak to bylo dál“ a používá k tomu nejrozmanitější výrazové prostředky, včetně prvků filmové grotesky, hudby a písní. Jde o scénář, který dokáže zaujmout nejširší okruh publika. Tedy jak dětského tak i dospělého diváka. Nezanedbatelným prvkem grotesky o proslulém silákovi Pepkovi je i hudební stránka, která výstižně dokresluje již zmíněná 30.léta dvacátého století. Autor scénáře je zároveň i autorem písní, ke kterým napsal texty Jaroslav Wykrent.

Obsazení: variabilní - např. 8 mužů, 8 žen

Rozverná komedie napsaná v nářečí rodné vísky autora (Ořechov u Brna). Komedie si vtipným způsobem bere na paškál nejrůznější lidské nectnosti, s kterými se setkáváme dnes a denně. Pomluva, závist i lidská blbost jsou zpracovány nezaměnitelným rukopisem, s citem pro komediální nadsázku a překvapivě vypointované komické situace. V komedii zazní také nejedna píseň, dokreslující a glosující zajímavou dějovou mozaiku. Název komedie není žádnou vulgaritou, jak by leckdo očekával. Naopak jde o vtipné lidové rčení, tradující se na moravském venkově již celá staletí. A konečně vostatkové sód? Inu děj se odehrává v období masopustu, kterému se na brněnsku říká vostatky.   Počet osob je variabilní, herci si mohou zahrát dvě i více rolí. Komedii lze například obsadit  8m + 8ž, celkový počet napsaných osob = 26

Obsazení: 10 mužů hraje 16 mužský rolí + 5 žen

Benátský kupec, viděný autorem v poněkud jiném světle, nicméně zachovávající základní shakespearovské téma, patří bezesporu k divácky vděčným tématům, která přinášejí do divadelních hlediš kvalitní humor.      Podtitulem KABARET podtrhuje autor neskutečnost celého příběhu, který se dokáže, díky této satirické formě, aktuálně vyjadřovat k nešvarům dnešních dní.      A tak se  jednotlivé kabaretní výstupy, či obrazy, které však tvoří logický celek, zabývají nejrůznějším obchodováním, ale především „kšeftováním“, které v dnešních dnech přímo bují.      Kabaret je zasazen do dvacátých let minulého století, která přinesla nejenom zajímavou módu, ale i začínající jazzovou éru, rozkvět němého filmu, třeba i stepu, ale především rozmach obchodu po první světové válce a s tím samozřejmě i rozkvět nekalého kšeftování.
Autorem textů řady kabaretních písní, psaných v koloritu doby, je Jaroslav Wykrent. Hudbu napsal autor scénáře.

Obsazení: 8 mužů, 5 žen + loutky (nejsou nutné); může být obsazeno i více herců a hereček

Východiskem k dramatizaci je Foglarův kreslený komiks, který začal vycházet v časopise Mladý hlasatel v roce 1938. Jevištní podoba napínavých a dobrodružných příběhů umožní těm mladším poznat – a těm starším zase připomenout – Mirka Dušína, Jarku Metelku, Jindru Hojera, Červenáčka a Rychlonožku, proslulou pětici, tvořící klub Rychlé šípy. Dramatizace nezapomíná ani na role pro něžnou polovinu divadelních souborů. Dokonce nabízí i možnost, aby si v tzv. kalhotkových rolích zahrály dívky, či ženy role Dlouhého Bidla, Bohouška, či Štětináče. Komedie je doplněna výběrem dobových písní. Např. Jen pro ten dnešní den, Chlupatý Kaktus, či Babička Mary.  

Žánr: hudební komedie
Obsazení: 8 mužů a 8 žen (je možné obsadit i více herců a hereček)

Co znamená, či kde se nachází  Oltec? Je to slangové označení brněnské městské části Staré Brno. Oltec je běžně používaným termínem brněnského „hantecu“, který se stal jednou z hlavních linií Peškova scénáře. Brněnský slang, chcete-li „hantec“, se řadí mezi filologické perly českého jazyka. Patří neodmyslitelně ke kořenům brněnského patriotismu, který se dědí z generace na generaci. Výrazným prvkem je odvěký mindrák brněnské „skvadry“, která nemůže stále zapomenout, že byla ve středověku centrem evropské vzdělanosti a pokroku Velká Morava.
„Kam se na nás hrabali Cajzli?!“ Volně přeloženo: „Co v té době znamenali Pražáci?!“Půvabné, místy i drsné slovní hříčky brněnského slangu a především pevná víra v to, že slavné Rychlé šípy pocházejí z brněnského Oltecu a ne z Prahy, dokreslují veseloherní linku Peškovy komedie, která si nenásilnou formou „utahuje“ ze zmíněného brněnského patriotismu.
Další dějová linie, která se táhne celou komedií jako pověstná červená nit, je víra v plně aktivní stáří, chcete-li třetí věk. Prostě řečeno, hlavním hrdinům a jejich soukmenovcům je již více jak sedmdesát, ale stále jsou ochotni aktivně bojovat za spravedlnost a svoji čest. Vše s mírou vkusné nadsázky a s mnoha melodickými písněmi z dílny Vlastimila Pešky. V komedii je také citována proslulá píseň Josefa Kainara Hvězdy nad Brnem.

Žánr: rozverná fraška s libými zpěvy
Obsazení: 10 mužů, 9 žen

Fraška proslulého francouzského dramatika 19.století Eugena Labiche, Slaměný klobouk, získala na českých jevištích velkou popularitu především známou transkripcí Jiřího Voskovce a Jana Wericha pod názvem Helenka je ráda aneb Slaměný klobouk. Často se hraje i verze „Slamáku“, kterou napsal Miroslav Horníček. Film Oldřicha Lipského z roku 1971 pak patří do zlaté pokladnice české kinematografie.
Vlastimil Peška přistoupil k tomuto tématu svérázně a děj komedie přenesl z francouzské provincie na Moravu. Lépe řečeno do Brna a nedaleké Lojzovy Lhoty. Fabule příběhu, zběsilý hon za slaměným kloboukem, který pozřel kůň pana Fadinarda, v Peškově verzi pana Fouska, zůstává zachovaný. Jednající postavy jsou však svérázně vykreslené lidové postavy mluvící v nářečí, které je do dnešních dnů živé v okolí Brna. V tomto nářečí hovoří především rozvětvená rodina zelinářky Krákorové, která vdává Helenku za brněnského bonvivána Fouska. Autor zachovává v zásadě všechny postavy známé frašky, mezi které patří např. téměř hluchý strýc Vezinet (v Peškově verzi Vendelín), který se ke konci hry ze své hluchoty zázračně uzdraví díky pozření mastičky na kuří oka. Objevují se však i postavy, které u Labiche nenajdeme. Například tetka Božena, manželka již zmíněného strýce Vendelína, či ruský věřitel Máslěnko a další. Peškův Slaměný klobouk má i podtitul „Helenka měla vždycky jedničky“. Postava Helenky tento podtitul v průběhu děje několikrát potvrdí svojí nebývalou sečtělostí i výřečností, za kterou byla údajně za školní docházky hodnocena jedničkami.
Slaměný klobouk je označen jako rozverná fraška s libými zpěvy. To napovídá, že Vlastimil Peška opět dostál své pověsti skladatele melodicky nosných písní, které nechybí ani v tomto opusu.
Pozn. – nářečí z Brněnska mohou inscenátoři přepsat do libovolné jazykové mutace. Tedy je možné použít např. hanácké nářečí, ostravský dialekt, jihočeské nářečí apod. Lze použít i hovorovou češtinu.

Obsazení: 4 muži, 3 ženy (Lze obsadit větším počtem herců.)

Peškova dramatizace Jiráskových Starých pověstí českých se uváděla v brněnském Divadle Radost a celých deset sezón a později byla uveden i ve Slezském divadle v Opavě i na ochotnických scénách. Zatím se dočkala asi pěti stovek provedení. Slavila i úspěchy na nejrůznějších divadelních festivalech. Odlehčená dramatická forma, která mimo jiné stopuje nejrůznější nešvary české povahy již od starověku, dokáže zaujmout jak dítě školou povinné, tak i dospělého diváka.

Obsazení: 5 mužů, 3 ženy

Zkušený scénárista, Vlastimil Peška, vytvořil pro Divadlo loutek v Ostravě, půvabnou hodinovou revue, která si bere za úkol především pobavit a připomenout skvělé písně pánů Jiřího Voskovce, Jana Wericha a Jaroslava Ježka. Obsahuje nejenom známé hity V+W+J – např. Ezop a Brabenec, Stonožka, Nikdy nic nikdo nemá, ale i písně méně známé. Např. V římské lázni, či Golem. Jednotlivé písně jsou spojovány dnes již téměř neznámými výstupy z revue a her V+W, které jsou scénářem upraveny do logického celku. Ač je scénář dedikován pro herce Divadla loutek, lze jej inscenovat i na činoherním jevišti. Tento text je vhodný i pro ochotnické a studentské soubory. Ovšem herci by měli mít nejenom chuť si dobře zazpívat, ale měli by mít ke zpěvu aspoň minimální vlohy. Hru lze obsadit i větším, či menším počtem herců.

Emil Artur Longen a Vlastimil Peška

Žánr: komedie
Obsazení: 10 mužů, 7 žen

Peškovo volné zpracování dvou frašek Emila Artura Longena, Dezertér z Volšan a Někdy kriminál nad svobodu, které autor propojil do zcela nového scénického tvaru, je skvělou nabídkou na asi sedmdesátiminutovou podívanou nabízející mnoho skvělých komediálních situací. Příběhy o domněle umřelém panu Piplíkovi a o vězni, který utekl z Pankrácké věznice, se navzájem prolínají a přinášejí nečekané dějové zvraty, které doslova koření svérázná postava domovnice.
Obě výše zmíněné frašky jsou Peškou přepsány do důsledné simultánky, která přináší již zmíněnou novou kvalitu obou frašek, propojujících se v logický celek. Longenovy frašky jsou i na začátku 21. století stále aktuální a svým přímočarým a někdy i poněkud drsnějším humorem si utahují z našich typicky českých vlastností, mezi které se řadí závist, lhostejnost, zlodějina a dutá nabubřelost. Peškova adaptace výše zmíněné vlastnosti podtrhuje a „povyšuje“ je až do kategorie lidské blbosti, se kterou je, jak známo, marné bojovat.

Obsazení: 4 muži, 5 žen nebo 5 mužů, 4 ženy

Peškovo zpracování téměř notoricky známého tématu dívčí války nabízí divákům všech věkových kategorií zajímavé, překvapivé, humorné, ale místy i mrazivé momenty, které  pracují především s nejrůznějšími stránkami „české povahy“. Inspiračním zdrojem komedie jsou především Staré pověsti české od Aloise Jiráska. Osou hry je samozřejmě epizoda se Ctiradem a Šárkou. A snad ještě prozraďme, že válka začne po té, co srdnatá Vlasta nesnese urážky hrubých mužů a jednoho z nich beze všech okolků nakopne. Nezanedbatelnou roli této komedie má i hudební složka, jak bývá u Peškových her dobrým zvykem.

Obsazení: 9 mužů, 9 žen

Pokleslé výstupy a písně sepsané v pokleslé době (tedy včera, dnes, či zítra) volně na motivy Žebrácké opery J. Gaye a B. Brechta.
Záměrem Žebrácké operety je dokázat velectěnému publiku, že vše, co mnozí „odborníci“ považují za pokleslé, je dobré, ne-li skvělé, k vyjádření ušlechtilých myšlenek, které se zdají být neušlechtilé. S tímto podtitulem představuje Vlastimil Peška svoji verzi Žebrácké opery – operety. Děj komedie pracuje se syžetem známého tématu velmi volně, však velmi nápaditě. A tak je švihák Meky vlastně zkorumpovaným stárnoucím seladonem, okolo kterého se dokážou točit již jen děvy důchodového věku. Navíc je tento seladon řízen zkorumpovanou politickou elitou a neméně vyvedenou státní policií.
Žebrácká opereta si také vtipně pohrává se „všemocným“ fenoménem naší doby, kterým je facebook. Facebook se stává v rukou zkorumpovaných politiků nástrojem lživé a pomlouvačné, však naprosto beztrestné propagandy. Autor pracuje nápaditým způsobem i s dalšími motivy Žebrácké opery. Např. s motivem zamilované Poldiny (Polly) a její sokyně v lásce Luru (Lucy). Nezbytná svatba a zosnované vraždy nepohodlných politiků, přestárlé dámy polosvěta, či spolek nazvaný Žebrák s.r.o. dodávají Peškově hudební komedii kolorit zmaru v pokleslé době.
V Žebrácké operetě jsou záměrně použity známé operetní a muzikálové hity dvacátých až šedesátých let minulého století. Např. České vlastenky, Bramborová placka, Já se dnes dopoledne žením, Noční motýl a samozřejmě nesmí chybět světově proslulá píseň Žralok zuby, má jak nože!